Republika Menu

Odkaz:

Turecko, svět a my

Tureckou armádou sestřelené ruské vojenské letadlo opět ukázalo v celé nahotě chaos, který dnešním světem vládne. Provázanost zájmů všemožných skupin, jejich z povzdálí vedené bojůvky, války a ovlivňování ostatních. Dalo by se na toto téma diskutovat dlouze. Nicméně k jednoznačnému názoru se nedopracujeme.

K čemu se ale dopracovat můžeme a to velmi rychle, je vyřešení otázky, zda Turecko přijmout mezi státy EU, či nikoliv. A na toto téma je odpověď velmi prostá. NE.

A odůvodnění? Jednak onen zmíněný vojenský incident a dění v těsně následujících hodinách jasně ukázalo, že ze strany Turecka to byl velmi vypočítavý krok, což ovšem v současné době dělají asi všechny zúčastněné strany a je jedno s kým kdo spolupracuje. Nicméně pro nás je důležité vzít si již konečně ponaučení a nepřijímat mezi státy EU ty země, kde nejen současné dění, ale i historické znalosti jasně říkají, že státy Evropské unie nejsou země jako je Řecko, či třeba Turecko. A je již na místě jasně říct, že EU potřebuje opravit a nikoliv si zadělávat na další problémy. Protože zájmy Německa nejsou vždy totožné se zájmy například České republiky. Takže snad problémy bohužel člena EU Řecka, či chování Turecka již konečně vzbudí tolik voličů v zemích EU, aby jejich vlády konečně slyšely silný jednotný hlas, volající po opravě společného prostoru, než jeho nabourávání tak, jak se to děje nyní.

Jan Blažek

místopředseda strany

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

V Paříži umírali lidé ve válce

V noci z pátku na sobotu povraždili atentátníci desítky nevinných lidí v Paříži a desítky jich zranili. Oběti této tragédie jsou oběťmi ozbrojeného a chladnokrevně plánovaného aktu ve jménu války vedené proti západní civilizaci. Ve jménu války, která nám byla mnohokráte otevřeně vyhlášena teroristy IS a kterou si západní svět do páteční noci odmítal v plné míře připustit a přiznat.

Smrt desítek nevinných lidí se dotkla srdcí statisíců a milionů Evropanů, kteří sdílí smutek nad obrovskou osobní tragédií rodin pozůstalých, ale zároveň nad zákeřným a závažným útokem na spřátelený evropský národ, který je součástí našeho společného domova, Evropy. Nikdo z nás Evropanů nemůže zůstat chladným a lhostejným vůči událostem v Paříži. Teroristé, válečníci, znovu zaútočili. Po mnoha atentátech v různých evropských městech a atentátu na ruské civilní letadlo opět vraždili v Paříži, ale útok a válečný akt míří na celou Evropu, na celou západní civilizaci.

Umírali nevinní lidé v Paříži, ale nepřítel zaútočil na Berlín, Madrid, Lisabon, Londýn,  Řím, Prahu, Bratislavu, Budapešť, Varšavu, Vídeň, Stockholm, Helsinki, Oslo, Amsterdam…na všechny evropské metropole, evropské národy a země, na celou Evropu!

Útok se dotkl srdcí všech Evropanů a doufejme, že nejen lítostí a smutkem nad obrovskou tragédií, ale také v souvislosti s probuzením vlastenectví, hrdosti a potřebou bránit bezpečí a hodnoty svého domova. Chceme věřit, že útok se dotkl srdcí představitelů EU, probudil v nich ne strach, ale odvahu, odhodlanost, rozhodnost a sílu bránit svůj národ, kulturu, hodnoty a evropskou civilizaci jako takovou. Věříme, že tento odsouzeníhodný útok probudil v mocenských elitách EU, potažmo Evropy, hrdost! Hrdost, se kterou bude Evropa schopna říci DOST! Toto už přesáhlo všechny meze a Evropa se musí tvrdě bránit! Solidaritu, lidskost, empatii a lítost, kterou jsme nemístně projevovali vzhledem k ilegálnímu přívalu masy imigrantů, z nichž pouze nepatrný podíl je tvořen skutečnými válečnými uprchlíky, nahradíme solidaritou k vlastním národům, pudem sebezáchovy, národní hrdostí a vlastenectvím, zdravým a nezastřeným rozumem, statečností a důrazností, se kterou budeme bránit svou zem, svou vlast a svůj domov v Evropě!

Bezpečnost Evropy, její kultura a hodnoty a především její obyvatelé jsou na 1. místě!!! V dobrém úmyslu a ve snaze pomoci, v souladu s hodnotami vyspělé a kultivované evropské civilizace, jsme otevřeli svoje brány, abychom pomohli zdánlivě slabším a potřebným. Dnes je jasné, že toleranci a lidskost, která je naší kultuře blízká, využil nepřítel proti nám jako naši největší SLABINU.

Kolik lidí ještě musí zemřít, aby si mocenští představitelé EU uvědomili, že je třeba se ohradit proti otevřeným útokům vedeným s jasným úmyslem zničit Evropu?! Věříme, že tragédie v Paříži otevřela oči i těm nejzarytějším multikulturalistům.

Evropa se musí sjednotit, semknout, případně najít nová spojenectví! Evropa musí bojovat jako jeden muž proti společnému nepříteli! Dnes není čas na strach! Nepřítel se dotkl našich hodnot, svobody! Na našem vlastním území! A my musíme jednoznačně a adekvátně odpovědět, se vší důrazností a odhodláním, bez váhání!

Musíme dát jasně najevo, že nám došla trpělivost. Jsme sice kultivovaným národem, ale pakliže někdo nerespektuje naše hodnoty, zákony a práva, nejsme ani my povinni pravidla, která jsou platná pro nás, vůči nepříteli uplatňovat. Nepřítel otevřeně využívá našich slabin, vysmívá se nám, fackuje nás, zatímco my mu naivně nabízíme pomocnou ruku! Dnes už ale Evropa musí říct DOST!

Zahoďme falešný humanismus a buďme humanisty především sami sobě! Máme právo a povinnost bránit naše území, a to nejen vůči sobě či z úcty k obětem našich předků, ale především s ohledem a vší zodpovědností ke generacím budoucím, našim dětem a vnukům a k budoucnosti a pokračování Evropy a západní civilizace!

Je nutné s okamžitou platností uzavřít vnější hranice Evropské unie, obnovit kontroly na hranicích mezi jednotlivými evropskými zeměmi, aby se znesnadnil a kontroloval pohyb podezřelých osob. Je nezbytné ihned lokalizovat a umístit do sběrných táborů všechny migranty, pohybující se na území Evropy, zamezit jim jakémukoliv styky s vnějškem, nereagovat na žádné jejich požadavky (naše země, naše pravidla), osoby bez patřičných dokladů okamžitě deportovat mimo území Evropy, ostatní podrobit přísné prověrce, bez ohledu na to, kolik času to bude vyžadovat. Osoby se sebemenším podezřením okamžitě deportovat mimo území Evropy.

Evropa musí začít dělat rázné kroky, které neumožní opakování situace. Evropští politici, kteří svým přístupem usnadnili teroristům realizaci jejich ničivých plánů, musí nést zodpovědnost za svá chybná rozhodnutí a činy, musí být nahrazeni střízlivými, rozumnými a odvážnými politiky, kteří chápou závažnost celé situace a budou konat ve prospěch Evropy a její budoucnosti!

(Republika, 14.11. 2015)

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Miroslav Krejča: Nejde přece o několik desítek či stovek tisíc migrantů, „na pochod“ jich vyrazily miliony.

DSC_8083Miroslav Krejča, dřívější předseda senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie, k dnešnímu návrhu usnesení poslankyně hnutí ANO Kristýny Zelienkové, kterým vyzývá vládu, jak dále postupovat při řešení migrační krize. A která souhlasí také s krizovým relokačním mechanismem Evropského parlamentu a Rady. 

To, jak zatím přistupujeme k řešení migrace, kterou lze ale možná označit jako novodobý exodus či stěhování národů, je ukázkou toho, jak selhaly a selhávají jak evropské, tak národní instituce a subjekty zodpovědné za řešení otázek tohoto typu. Návrhy paní poslankyně Zelienkové jsou „úsměvné“, s postoji pana poslance Černocha lze souhlasit. A to říkám jako jejich bývalý „kolega“ ze senátního „evropského výboru“ a z Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Naštěstí se ale nikdo názory paní poslankyně řídit nebude, naneštěstí se nikdo názory pana poslance nebude zabývat. V podstatě ani tím, co by si přála kterákoli z našich dvou parlamentních komor či jejich orgány. Administrativě EU je to prostě jedno a Česká republika se jako verbálně sice vzpurný, ale v podstatě poslušný a loajální člen EU podvolí jakémukoli bruselskému nesmyslu. I když nelze opominout, že hlavní podíl na tom jaká situace je, nesou především Německo a Francie, které nejvíc otevřely dveře do Evropy bez jakýchkoli podmínek a omezení.

Faktem je, že na mnoha místech naší planety, i v relativně blízkých oblastech a regionech, žije ve špatných podmínkách mnoho dětí, žen a mužů. Mít jim za zlé, že chtějí pro sebe a pro své blízké lepší život s určitou perspektivou, by nebylo správné. Namísto toho, abychom jasně stanovili a vymezili podmínky, za kterých jsme ochotni je mezi sebe přijmout (a toto tvrdě a nekompromisně vyžadovali), zabýváme se totálními nesmysly,  jako jsou kvóty, relokace, vracení ekonomických migrantů apod. Řešíme minulé a v podstatě již neřešitelné, opomíjíme současnou realitu, zavíráme oči před budoucností nás, našich dětí, Evropy. Nejde přece o několik desítek či stovek tisíc migrantů, „na pochod“ jich vyrazily miliony. A co či kdo je zastaví? Nebude to ani plot, ani bláboly dobře placených bruselských (a nejen bruselských) politiků a úředníků. Musíme si položit a také zodpovědět řadu nepříjemných otázek. Kdo je zodpovědný za destabilizaci režimů, jejichž občané nyní ze své vlasti hromadně prchají? Čím a proč je Evropa pro ně atraktivní? Proč jim chceme vytvářet leckdy lepší životní podmínky, než jsme dokázali a jsme ochotni vytvořit „vlastním“? Jak dlouho budou mít občané, či některé skupiny občanů, trpělivost? A takto bychom mohli v kladení otázek a hledání odpovědí na ně pokračovat. Jediné, co ale v podstatě s naprostou jistotou víme, co si ale nedokážeme a nechceme přiznat je to, že vlastně nevíme co a jak dál. A to není dobrá vize a perspektiva. Pro nikoho z nás.

Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc.

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Odmítáme povinné kvóty pro přerozdělování ilegálních imigrantů

Důrazně odmítáme včera schválené rozhodnutí o povinných kvótách pro přerozdělení ilegálních imigrantů. Tato imigrace je ilegální a podle toho je nutné ji také posuzovat, trestat a zamezit ji nekompromisní ostrahou vnějších hranic EU. Převážně se totiž jedná o imigraci ekonomickou a jde o zneužívání evropského sociálního systému. Za absurdní považujeme argument, že jsme pouze tranzitní zemí, protože problémy okolních zemí se u hranic České republiky nezastaví. Rozhodně nesouhlasíme s přívětivou rétorikou některých vrcholných představitelů „silných“ státu EU. Podporujeme naši vládu v jejím odmítavém stanovisku a souhlasíme i s případným nerespektováním tohoto nařízení.

 

Bohuslav Jedinák, MBA

1. místopředseda

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Svoboda je Tvoje svobodné rozhodnutí

Vše, co k nám během života přichází, zpracováváme, třídíme, přijímáme nebo odmítáme. Všechno, s čím se setkáme, nás formuje, ať si to připouštíme nebo aniž bychom si to plně uvědomovali. Formuje…to je to správné slovo.

Vnější vlivy, které působí na náš vnitřní svět. Vnitřní svět naší osobnosti, kterou jsme dostali do vínku při narození, snad možná ještě dříve. Rodíme se jako tabula rasa, neopracovaný kámen, surový diamant, který čeká na své vybroušení, aby vynikl ve své plné kráse a zazářil. Jako víno, které s léty zraje a získává vzácnou chuť a výjimečný buket. Podstata, která zůstává zachována, ale je tříbena časem a okolnostmi. Podstata, která ovšem nesmí být narušena… nesmí být zlomena.

Každý z nás se rodí jako svobodný člověk, kdekoliv na světě, v jakémkoliv režimu, v jakékoliv době. Okamžikem, kdy přicházíme na svět, začínáme čelit vlivům, které více či méně naši vlastní vnitřní svobodu napadají a ohrožují. A pak už jen záleží na síle osobnosti a vlastní vůle, do jaké míry dovolíme vnějším vlivům naše vlastní já, náš vnitřní svět, ovlivnit. Pokud se naučíme umění podněty zvenčí správně a pečlivě vyhodnocovat, s rozumem a citem třídit, pokud se naučíme umění se jimi aktivně zabývat a nikoli je jen pasivně a slepě přijímat, pak nám mohou dopomoci k vybroušení naší vlastní osobnosti, k získání moudrosti, vyrovnanosti a zralosti. Z neopracovaného kamene se pak stane cenné dílo, jedinečné, s vlastní duší a hodnotou.

Se svobodou je však pevně spjato sebevědomí a hrdost. A spolu s tím, jak se tyto hodnoty nenápadně vytrácí z naší společnosti, přicházíme i o naši vlastní vnitřní svobodu. Paradoxně v době, kdy můžeme žít v demokratické společnosti a svoboda jako taková se zdá být automatickou součástí našich životů. Lehce nabyl, lehce pozbyl… Přestože cena za svobodné projevování našeho vlastního já byla vysoká, jen málokdo z těch, kdo ji nezaplatili, si uvědomuje její váhu a význam. Bereme ji natolik automaticky, že se touto samozřejmostí necháváme ukolébat. Přestáváme být obezřetní ve třídění a hodnocení vnějších vlivů, které ohrožují naše vlastní já. Naši svobodu. V dnešní době a společnosti, která skutečné hodnoty směnila ve svém rozmaru a pošetilosti z dostatku za náhražky, zaprodáváme naši vlastní svobodu za vyšší mzdu, lepší značku oblečení, luxusnější auto nebo společenské postavení.
Stáváme se otroky současné společnosti, úsudku a očekávání druhých, představ partnerů, požadavků šéfů, tlaku konvencí a mediálních masáží. Ztrácíme svůj vlastní úsudek, svoje přesvědčení, svoje sny, hrdost a sebevědomí. Přicházíme o svou podstatu.

V okamžiku, kdy se poddáme strachu z názorů a očekávání druhých, tlaku okolí, v momentě, kdy přestaneme používat vlastní rozum a úsudek, kdy zapomeneme na svou intuici a přirozené vedení našeho vlastního já, přicházíme o naši svobodu.  

Nikdo Vás nezavře do klece, pokud mu to nedovolíte. Nikdo z Vás neudělá ovci, pokud nesklopíte hlavu. Nikdo Vás nezlomí, pokud najdete tolik sebevědomí a hrdosti, abyste zůstali sami sebou.

Skutečná svoboda je ve Vaší hlavě a ve Vašem srdci. Jste jediní, kdo Vám může Vaši svobodu vzít a kdo Vám ji může dát.

Svoboda je TVOJE svobodné rozhodnutí.

 

Mgr. Radka Sitarová

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Vrak

Bylo teplo jako na Sahaře a v hospodě tudíž narváno jako kdyby dnes točili pivo naposledy. Když tam Jirka přišel svlažit hrdlo, tak měl štěstí, že už mu tam Karel držel místo. Protože jinak by snad musel pít ve stoje což se na štamgasta právě nesluší. 

 Vrchní se přišel zbytečně zeptat „co to bude“? Jirka mu zcela zbytečně odpověděl: „co asi myslíš, že by podmáslí“? Čímž bylo učiněno dávnému rituálu za dost, na stůl přistály dvě chladivé jedenáctky a konečně mohlo dojít na hospodské řeči, kvůli kterým se do hospody přece chodí také.

Jirka byl dnes smutný více než kdy jindy a Karel to hned poznal. A tak se rovnou zeptal, o co jde?  „Ále člověče, přemýšlím proč je dnes každý, ale fakt skoro úplně každý, tak ukrutně lhostejný ke všemu co se děje kolem nás. Nekomentuji politiku, nekomentuji přírodu, ani rozklad Evropy tak jak ji známe staletí, ani upadající morálku obyvatelstva či ztrátu pocitu vlastenectví. To je na dlouho. Dnes stačí slušnému člověku ke smutku úplně běžný život v ulici.  Město zasadí stromky do mělké betonové vany, nikdo je nezalévá a ony uschnou. Zasadí tedy nové, nikdo je nezalévá a ony uschnou zase. Můžeš to říkat napravo nalevo. Nikdo to neposlouchá. A nikomu to nevadí. Lidé lhostejně chodí kolem. Když někdo v ulici odhodí petláhev bude tam ležet přesně tak dlouho, dokud ji JÁ neseberu. Když to udělám hned, zmizí hned. Když to udělám za tři dny, zmizí za tři dny. Ale je naprosto jisté, že se neohne nikdo jiný z ulice než já. To je hrůza“.  Karel poslouchal, pivo krásně chladilo a Jirka pokračoval. „ Před pár týdny někdo odstavil v ulici vrak. Sundal značky a sbohem. Od té doby to auto denně někdo ničí. Nejprve v něm přespávali bezdomovci, pak si v něm hráli děti, pak někdo ulomil zrcátka a stěrač, někdo vyraboval vnitřek a věci rozházel okolo. Jiný rozbil klackem odrazky a obohatil okolí o střepy. Je až s podivem, jak rychle si ho vandalové našli. Tolik lidí chodí denně kolem. Jsou to stovky. A myslíš, že kdokoli z nich cokoli udělá?“ Jirka se zoufale rozhlédl po hospodě snad v marné touze zahlédnout alespoň jediný chápavý pohled. „ Ale kdepak! Neudělá nikdo absolutně nic!“ A tak jsem to už dnes opět nevydržel já. Blbec stará. Ráno jsem kolem auta posbíral rozházené vyrabované věci, zavolal na městskou dopravní komisi, zavolal na městskou policii a ohlásil odstavený vrak a pak se šel domů umýt od té špíny. Sledovala mě sousedka, která chodí denně okolo a řekla mi, že už to měl někdo udělat dávno.  Rozumíš – prý NĚKDO.  Nemá smysl ptát se jí, proč to neudělala ona. On totiž celý národ dnes čeká, že udělá něco NĚKDO“.  A dokonce si přeje, aby ten někdo něco udělal. Národ štve politika, zlodějina, nespravedlivý systém, uschlé stromky či třeba ten vrak v ulici úplně stejně jako mě. Alespoň většinu národa, když pominu kretény. Ale všichni pořád čekají, až to vyřeší někdo“.  Pivo doteklo a na stůl přistálo další. Ruch v hospodě byl stejný jako jindy a Jirkův projev úplně zanikl. Karel se napil, zvedl obočí a povídá: „ znáš Michala Velíška? Tomu také nebylo okolí lhostejné a už je mrtvej“.  A venku slunce rozpalovalo dlažbu ulice, jak se na správné léto sluší. 

Jiří Kohoutek

manažer libereckého kraje

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Jsou věci, které si nesmíme nechat vzít

Když řeknu, že každé ráno děkuji za to, že se probouzím do nového dne, který mi ve své bezpečné náruči otevírá dveře k novým možnostem, zážitkům, umožňuje mi plnění mých povinností a prožívání radostí, tak to možná trochu přeháním.

Jenže cítím a vnímám, že by tomu tak být mělo, zvláště dnes v tak nejisté době, kdy se zdá, že se celý svět hroutí z podoby, jakou dnes známe.

Samozřejmě, že evoluce a určitý vývoj je přirozenou vlastností a atributem existence Země, každé její součásti, a snaha uchovat vše stabilní a stejné, přestože to více či méně funguje, je čirá utopie. Mnoho z nás, ne- li každý, ale určitě cítí, že se něco děje. Něco, co je předvojem budoucího sledu událostí, který může zamíchat osudovými kartami Evropy, Země, lidstva.

Na jedné straně jsou racionální fakta, která vnímáme a vyvozujeme z nich adekvátní možné důsledky. Ale existuje také určitý prostor, ať už ho nazveme jakkoliv – nevědomí, instinkty, šestý smysl – kdy vnímáme určité věci cestou energie, atmosféry, racionálně ne zcela podložených pocitů a nálad.

Samozřejmě, že tento systém je propojený a vytváří náš ucelený pohled na věc či vnímání určitého stavu nebo situace. A to je to, co mne znepokojuje, mobilizuje moje myšlenky a nutí mne k tomu, abych se stále častěji zamýšlela nad tím, jaký dar pokojného a šťastného života máme a že je skutečně opodstatněné za něho každé ráno poděkovat, vážit si ho a plně si ho uvědomovat.

Prožívat s rodinou a přáteli klidné dny v zemi, kde je mír, kde aspoň nějak J funguje systém, kde můžeme v klidu chodit do práce, vodit s klidným pocitem naše děti do školy a večer se vracet bezpečně do svých domovů, které jsou našim nedobytným a hájeným útočištěm. Jsou to hodnoty, kterých bychom si měli vážit, ale které jsme díky tomu, že jsou pro nás denním luxusním standardem, začali opomíjet. Přestali jsme si je uvědomovat a být na ně opatrní, chránit si je a pečovat o ně se snahou si je udržet, a to nejen pro nás, ale i pro naše děti.

Ale jsou věci, které si nesmíme nechat vzít! Především je to naše právo na svobodný a šťastný život. V naší vlasti, v domově, který nám má skýtat bezpečné útočiště, kde jsou naše postoje svobodné a tolerovány, pokud nejsou nebezpečím pro druhé. Kde je samozřejmostí, že naše vláda nám nediktuje, ale vládne dění v zemi tak, aby měl každý možnost žít a prožít šťastný a plnohodnotný život, pokud se i sám přičiní svým úsilím.

Máme právo na naši zem, naše tradice, hodnoty a kulturu. Jsou to hodnoty, které si po mnoho a mnoho let naší historie, po mnoho generací našich předků budujeme a utváříme. Je to něco, co nás charakterizuje, co tvoří naší jedinečnost a dává našim životům pevný základ, zakořenění, pocit sounáležitosti, v němž nás spojuje naše společná minulost, společné zvyky i společné úsilí v budování i ochraně našeho společného domova, naší země.

Děje se kolem nás hodně věcí, které nás mohou znepokojovat a nutí nás k zamyšlení. Některé z nich možná neovlivníme, ale vždy existuje možnost se o něco pokusit, zasáhnout svým, na první pohled třeba nepatrným, ale v konečném důsledku nepostradatelným, činem – diskuzí, úvahou, podpisem, podporou, nebo vlastní iniciativou.

Dnešek není dnem lhostejnosti, individualit, ignorace a zavírání očí. Vše, na čem nám záleží, si musíme chránit. A nikdo z nás na to není sám. Jsme tu MY, společně, český lid.

Mgr. Radka Sitarová

místopředsedkyně strany

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

II. celostátní konference strany Republika

Dne 28. 2. 2015 se konala v Praze druhá celostátní konference strany Republika. Jejím hlavním programem bylo zvolení nového předsednictva strany.

Na úvod konference se konala minuta ticha k uctění obětí útoku v Uherském Brodě. Po procesních hlasováních předseda strany Republika Otto Chaloupka přednesl zprávu o činnosti strany Republika, ve které vyzdvihnul rozšíření členské základny strany, vytvoření celorepublikové struktury strany a účast ve volbách do Evropského parlamentu a především v Komunálních a Senátních volbách.
Novým předsedou strany Republika byl zvolen většinou delegátů Michal Babák. Prvním místopředsedou byl zvolen většinou delegátů Bohuslav Jedinák. Dalšími místopředsedy byli zvoleni Jan Blažek, Antonín Cekota, Otto Chaloupka, Radka Sitarová a Zdeněk Renc.
Níže uvádíme závěrečné usnesení strany Republika.
Konference strany Republika pověřuje předsednictvo strany, aby i přes programovou pestrost a dílčí rozdílnost započalo aktivní jednání s relevantními demokratickými politickými stranami, hnutími, profesními uskupeními, občanskými sdruženími a občanskými iniciativami.
Hlavním cílem jednání by mělo být potenciální seskupení všech politických sil a veřejných iniciativ v boji proti vládě oligarchie, mocenského kartelu a mediokracie Andreje Babiše. Zejména pak k vytvoření jednoho společného volebního „bloku“ či iniciativy, která umožní občanům České republiky ve volbách do obou komor Parlamentu ČR a jednotlivých zastupitelských sborů v zemi prosadit návrat demokracie, úcty k individuálním svobodám a nedotknutelnost svobody a práv občanů.

 

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Stanovisko ke středečním vražedným útokům v Paříži, v redakci Charlie Hebdo

Strana Republika vyjadřuje účast na zármutku všech dotčených středeční tragickou událostí v Paříži, kdy byli při teroristickém útoku vyvražděni redaktoři magazínu Charlie Hebdo. Jedná se o teroristický akt v rámci Evropy, resp. Evropské unie, který se bezpochyby dotýká rovněž České republiky. Česká vláda by neměla tento závažný a varovný signál ignorovat, stejně jako ostatní evropské vlády, které nesou svou lehkomyslnou a nezodpovědnou imigrační politikou velký podíl viny na průniku a rozmachu teroristické ideologie militantního islámu v zemích Evropy.

Svým ledabylým jednáním, postrádajícím loajalitu ke své vlastní zemi a občanům, ohrožují vlády EU bezpečnost obyvatel a samy sebe zbavují možnosti ovlivňovat a kontrolovat další vývoj.

Postoj sociálních vlád zastupujících otevřenou a velkorysou imigrační politiku povede jednoznačně k prohlubování problému s rozpínajícími se fundamentalisty, jejichž ideologie je naprosto neslučitelná s pokojným a svobodným životem a kulturou starého kontinentu. Zodpovědnost za další oběti a další možné následky na zdraví, životech a majetku ponesou vlády EU, které umožní další masivní přiliv imigrantů a rozmach neslučitelných kultur, bez respektu, tolerance a úcty k lidským právům a svobodám, které představují základní hodnoty evropské civilizace.
Transparenty s heslem „Charb zemřel svobodný“ mluví za vše. Svoboda a její nedotknutelnost musí spojit celou Evropu v boji proti společnému nepříteli – terorismu, resp. potírání lidských svobod, demokracie a neúctě k životu. Útok v pařížské redakci vyvolal vlnu pozornosti, sounáležitosti a především uvědomění si toho, co bychom měli chránit a o co nechceme přijít, a to je svoboda. Věříme, že závažnost celé situace, stejně jako symbolika transparentů ve francouzských ulicích, probere z letargie rovněž vlády evropských zemí, které mají tu moc zakročit a zvrátit pád evropské civilizace do propadliště dějin.

Strana Republika

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Schodek rozpočtu

Navýšení platu poslanců nás zvedá ze židle, ale mnohem znepokojivější je lehkomyslný návrh státního rozpočtu, který nás na úkor naší budoucnosti zadlužuje i v době, kdy se naší ekonomice daří.

Tak jsem se z médií dozvěděl, že platy poslanců porostou v průměru o necelé dva tisíce korun. Je to ve všech hlavních zprávách. Chápu, že je to pro některé lidi šokující zpráva, která je lehce pochopitelná a může vyvolávat zlobu a pohoršení. Každopádně je mi z toho opět trochu smutno. Další zprávou, tak trochu „pod linkou“, bylo, že dnes poslanecká sněmovna schválila změnu rozpočtu ve výdajích a příjmech cca o 2 mld., to znamená, že se letošní deficit nemění a bude 112 mld. korun. Myslím, že tato zpráva je daleko více znepokojující. Proč se stále tak děsivě zadlužujeme, když má podle posledních „čísel“ naše ekonomika pozitivní tendence. Je jasné, že v období ekonomické recese se musí vytvářet deficit, každopádně při růstu je tomu naopak. Tohle je cesta do pekel a projídání budoucnosti. Ano, bohužel to dělají demokratické, levicové vlády na celém světě, které si tím velmi zjednodušeně kupují voliče. Dovedl bych pochopit, že by to dělala Sobotkova partaj, ale ministr financí Babiš? Ten, který přišel z podnikatelského prostředí? Ten, který se tak obětoval a chtěl makat? A takhle nás zadlužuje? Opravdu je potřeba se takto velkolepě zabývat zvýšením platů našich poslanců, které mmj. dělá ročně zhruba 10 milionů, namísto řešení mnohem závažnější otázky zadlužování našeho státu v době ekonomického růstu?

Michal Babák, první místopředseda strany Republika

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Stanovisko k situaci s muničním skladem ve Vrběticích

16.října 2014 vybuchla jedna z budov v areálu muničního skladu. Taková věc se může přihodit a proto se areály staví tak, jak je postaven např. i areál ve Vrběticích. Jednotlivé budovy jsou od sebe vzdáleny desítky až stovky metrů, odděluje je les a terénní překážky. Sklady jsou částečně zapuštěny do terénu, konstrukce střechy a stěn je projektována tak, aby případný výbuch směřoval nahoru a do čela, aby jeho síla byla maximálně utlumena a škody na okolí minimální. Vojenský areál vystavěný ve 20.letech minulého století dlouho vyhovoval a, myslím, by vyhovoval dál, kdyby ho náš stát opět „výhodně“ nezrealizoval. Jinými slovy – vykašlal se na něj, vyrobil skoro fiktivní firmu, jakýsi ústav a ten jej obratem pronajal soukromé firmě.

Ta se pochopitelně zachovala po svém, tj. racionálně a ekonomicky. Nechala tam jen dva vrátné na vrátnici, opravu plotu neřešila (přece není majitelem), technické zajištění nulové, nikoho neinformovala o druhu a množství skladovaného materiálu, o krizovém plánu nemluvě – protože tohle všechno stojí přece peníze.

Hrůzné pokračování jsem sám dost zřetelně slyšel na vlastní uši dnes od půl osmé ráno až do odpoledne, přestože bydlím vzdálen 20 km vzdušnou čarou.

Věci jako je bojová munice by stát vůbec neměl pouštět ze své gesce. Takový areál by měl být oplocený, s procházejícími vojenskými hlídkami se psem, kamery u každého skladu i v nich.
Kdo to zaplatí? No přece ten, kdo to potřebuje. Že je to moc peněz? Firma pronajímající si Vrbětice vyčíslila škody na více než miliardu (teď už asi na 2) a ušlý zisk na stamiliony, takže by se nějaká koruna najít měla. Holt by byl menší zisk……ale jistota a větší bezpečí pro lidi. Tak co je důležitější??

Antonín Cekota, místopředseda strany Republika

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Minulé pondělí proběhlo v Praze zasedání Grémia strany Republika

Minulé pondělí proběhlo v Praze zasedání Grémia strany Republika.
Probíraly se ještě výsledky komunálních a senátních voleb v širším kolektivu představitelů strany v jednotlivých krajích, včetně aktuální povolební situace na území ve správě krajských manažerů strany. Poděkování a vyjádření podpory patřilo především zvoleným obecním zastupitelům. Přirozeně se řešily vize do budoucna a další rozvoj strany, včetně stabilizace členské základny. Opakované velké díky patřilo všem, kdo s námi nadále setrvávají v neutuchajícím elánu a odhodlání měnit věci v zemi k lepšímu. Jsme si vědomi, že vzhledem k tomu, že v tuto chvíli nedisponujeme lákavými koryty, jedná se o opravdu silné osobnosti s pevnou páteří, ryzími zásadami a vůlí a silou bojovat na rozbahněném bojišti se zákeřným nepřítelem a nejistým výsledkem. Nicméně všichni jsme si vědomi toho, že naše aktivita, posílená odhodláním a nezlomností, je nesmírně důležitá, protože si se vší vážností a zároveň pokorou uvědomujeme, co vše je ve hře.

Rovněž proběhla revize hlavních 5 ti hodnot programu strany Republika, kterými jsou Práce, Pořádek, Právo, Rodina a Zdraví. Ke 14 ti dílčím kapitolám, které tématicky a podrobněji rozvádí jednotlivé hodnoty, byli přiřazeni gestoři, kteří odpovídají za řešení, prezentování a komunikování daného bodu programu. Samozřejmě se řešila i příprava konference strany Republika, jejíž přesný termín bude ještě včas upřesněn. Kromě jiného se „GRÉMIUM strany Republika se na svém jednání usneslo, že plně stojí za předsedou Ottou Chaloupkou v kauze údajného rasismu a podporuje jej. Grémium strany bere fakt odsouzení Otty Chaloupky jako účelový a politický proces, jako pošlapání ústavního práva na svobodu slova.“

Děkujeme všem přítomným za účast!

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Situace v Duchcově se nezlepší, i když Otto Chaloupku odsoudili

Praha, 11.11. 2014 – Městský soud v Praze potvrdil půlroční podmíněný trest pro Otto Chaloupku. Důvodem je fakt, ještě jako poslanec upozornil na možnou eskalaci napětí kvůli arogantnímu chování duchcovského předáka romské menšiny, který po brutálním útoku Romů na manželský pár celou situaci zlehčoval. Ve světle důkazů i aktuálního dění v Duchcově se zdá být celá kauza kolem Chaloupky velmi pochybná.

Podmínečné odsouzení na šest měsíců si Otto Chaloupka vysloužil tím, že otevřeně upozornil na nebezpečné chování romské menšiny v Duchcově, která v době sociálního napětí situaci ještě více stupňovala. Pojmenoval rovněž obecné skutečnosti a varoval před další eskalací možných konfliktů. Ve stejném duchu hovoří i nedávná zpráva BIS, která jinými slovy varuje před stejnými věcmi a upozorňuje na možný nárůst extremismu z důvodu potlačování potřeb většinové společnosti. Ačkoliv orgány činné v trestním řízení na Chaloupkově dopisu neshledaly nic, co by se dalo označit za extrémní či podbarvené rasovou nenávistí, soud byl jiného názoru. Hlubší okolnosti jednoznačně vypovídají o politickém pozadí procesu s Chaloupkou, který na sebe upozornil tvrdou kritikou tzv. církevních restitucí, proti nimž podal ústavní žalobu.

Jak chápat Chaloupkovo odsouzení ve světle aktuálního vývoje v Duchcově, kde povolební koalici uzavřela vládní ČSSD s extrémní pravicovou DSSS? Není přítomnost DSSS na duchcovské radnici důkazem toho, před čím Otto Chaloupka i BIS varovali? Povede nové povolební uspořádání k uklidnění situace?

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Senátor Krejča: Evropská politika a důsledky ukrajinské krize v Senátu

První listopadové úterý se ve Frýdlantském salonku Valdštejnského paláce Senátu uskutečnil kulatý stůl na téma „Evropská politika a důsledky ukrajinské krize“. Krom skutečně fundovaného vystoupení zástupce MZV bylo vše ostatní jakési rozplizlé a nekonkrétní, navíc mezi vystupujícími byli i příznivci chování Ruska vůči Ukrajině. Nepochopil jsem a nechápu tuto akci, jejíž celkové vyznění bylo a je tak trochu proti postojům Senátu k ukrajinské krizi. Vnímám to možná poněkud citlivěji, protože uplynulých dvou letech jsem navštívil pracovně jak Rusko, tak čtyři ze zemí Východního partnerství, včetně Ukrajiny a Krymu. Asi není úplně nejlepší pořádat v Senátu akce za jakoukoli cenu. Možná to ale také naznačuje novou tvář naší horní parlamentní komory. Ještě, že se toho zúčastnili pouze 3 současní a 2 bývalí senátoři.

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Senátor Krejča: Brusel není svatoušek, za problémy si ale mnohdy můžeme sami

Návrhy, které do Česka přicházejí z EU, nemusí být vždy nejideálnější, ale házet pokaždé špínu pouze na Brusel, není podle senátora a předsedy Výboru pro EU Miroslava Krejči dobré. „Za většinu problémů si díky lidové tvořivosti můžeme sami, a pokud se ukáže, že jsme udělali chybu, měli bychom to přiznat,“ říká v rozhovoru pro EurActiv.

 


 

Jak vnímáte roli Senátu PČR v evropských záležitostech?

Vzhledem k tomu, že jsem přímo u toho a vím, kolik času a energie tomu věnujeme, tak ji vnímám, troufnu si říct, velmi pozitivně. Rozdíl mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou je v tom, že podle Jednacího řádu každý náš výstup postupujeme plénu Senátu. Ve Sněmovně tomu tak není, tam jsou finálním výstupem v podstatě výstupy či usnesení výboru. Je škoda, že jsme zredukovali diskusi o přínosech EU na to, kolik peněz nám z ní přijde.

Je pravda, že se jedná o složitější postup, protože musíme zohledňovat případné námitky nebo připomínky, ale má to mnohem větší váhu, protože se jedná o stanovisko celé jedné parlamentní komory, nikoliv pouze skupiny lidí zasedajících v jednom výboru.

Nedávná zpráva Evropské komise hodnotila aktivitu parlamentních komor v evropském legislativním procesu a české senátory pochválila za to, že patří v rámci připomínkování k evropské špičce. Je to určitě úspěch, jak mě ale přesvědčíte, že nejde pouze o čísla? Jaký je reálný dopad připomínek?
Na naše připomínky dostáváme zpětnou vazbu od Evropské komise, která reaguje na každé naše stanovisko. V poslední době dochází k tomu, že reakce Komise jsou včasnější, odpovědi konkrétnější a mnohdy strukturovaně reagují na jednotlivé připomínky Senátu. Doufám, že v tomto trendu bude pokračovat i nová Junckerova Komise.

Jestli mohu něco doplnit k těm číslům, tak podle zprávy jsme podle počtu odeslaných stanovisek na druhém místě za Portugalskem. Ve skutečnosti nám ale patří první místo, protože portugalský parlament v podstatě zaujímá stanovisko ke každému návrhu, a to i ve stylu „ano, bereme na vědomí, nic proti tomu nemáme“. My postupujeme jinak a snažíme se návrhy posuzovat komplexně, v balíčcích obsahujících několik evropských dokumentů, a nepřipomínkovat pouze jeden materiál. Výstup stanovisek proto neodpovídá počtu projednaných dokumentů.

O evropských záležitostech komunikujete i s českou vládou. Jaký dopad mají připomínky senátorů tady?
Nedávno jsme do jednoho z našich usnesení včlenili požadavek, aby nás vláda v případě, že výrazněji změní své stanovisko k nějakému evropskému dokumentu, informovala. Neprosadili jsme si to pouze z důvodu, že se nacházíme ve velmi dynamické době, kdy se věci mění ze dne na den, ale také proto, že vlády přicházejí a odcházejí, ale Senát zůstává. Senát je díky rozdílnému volebnímu systému ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou ve svých názorech konzistentnější.

Dokážu si představit, že z EU přichází neuvěřitelné množství materiálů, kterým je potřeba se v evropském výboru věnovat. Není na čase změnit pravidla, aby se návrhy z EU zabývaly i příslušné rezortní výbory? Energeticko-klimatická politika by například automaticky spadala do hospodářského výboru a výboru pro životní prostředí apod.
V některých případech samozřejmě s ostatními výbory spolupracujeme a žádáme je o stanovisko, které je pak pro nás dalším podkladem pro jednání. Problém však spočívá v tom, že se celý proces časově natahuje a nám tady dokument leží dlouho. U návrhů legislativních aktů, chceme-li využít pravomocí daných národním parlamentům Lisabonskou smlouvou, musíme dodržet přísnou  časovou lhůtu osmi týdnů a to je opravdu komplikace.

Musíte se na výbory obracet vy, nebo se o tvorbu stanoviska k nějaké konkrétní legislativě hlásí samy?
Občas to dělají. A pokud to neudělají a my vyhodnotíme, že by bylo vhodné získat jejich stanovisko, tak se jich sami dotážeme, jestli mají zájem to projednat. Poté čekáme, až nám příslušný výbor své stanovisko postoupí. Jak jsem ale říkal, je to mnohdy zdlouhavé.

Pro lepší představu, kolik dokumentů ve výboru projednáváte?
Pokud zalistujeme ve výroční zprávě za loňský rok, tak se jedná o 40 tisíc nejrůznějších dokumentů. Kolegové z toho množství vyberou přibližně tisíc dokumentů, k nimž udělají anotace. Každý týden děláme výběry dokumentů, které budou mít největší dopad na ČR, a ty rozesíláme všem senátorům. Každý se k tomu může vyjádřit a vybrat, čím se chce zabývat. Bohužel to ale moc nefunguje, výběr ve finále stejně zůstane na mně, jako na předsedovi, a mém týmu. Nakonec to schvaluje výbor.

Připadá Vám takový proces efektivní?
Mám zkušenosti s prací ve státní správě, a vyhovovalo by mi proto asi svižnější tempo. Na úřadě to zavést lze, v parlamentní komoře však nikoliv. Podmínky pro práci jsou tu jiné a zájmy senátorů tak různorodé, že to jednoduše není možné. Mně osobně by nevadilo, pokud by výbor zasedal každý týden. Zrušil bych i zápisy z výborů, protože je to zbytečné a nikdo je nečte. Jsem zvyklý pracovat plynuleji a ne se jednou za čas sejít a snažit se udělat najednou co nejvíce práce. Bohužel si s sebou asi nesu úřednické schizma, jsem zvyklý ráno vstát a jít do práce, takže takto den co den chodím i do Senátu.

V daných podmínkách ale toho, myslím, děláme dost a neodvádíme špatnou práci. Neznamená to ale, že bychom toho nemohli dělat více a lépe.

 

 

„Často něco překrucujeme“

 

 

Poslanecký i senátní výbor je známý tím, že se do něj novým členům příliš nechce. Proč tomu tak je?
Ano, málokdo jde do výboru dobrovolně. Všichni se ucházejí o odborné výbory a pokud se do nich nedostanou, jdou sem. Přiznám se, že i já jsem šel „za trest“, ale postupně jsem změnil názor a beru to jako výhru. Když jsem přišel do Senátu před šesti lety, usiloval jsem kvůli svým profesním zkušenostem o školský výbor či výbor pro životní prostředí. Ve Výboru pro záležitosti EU se ale dostanu k oběma problematikám a díváme se tu na to v dlouholetém horizontu. Je to mnohem pestřejší a dobrodružnější.

Česká veřejnost toho o práci Senátu v evropské problematice příliš neví. Proč není Senát více vidět?
Setkáváme se s nezájmem veřejnosti. Zkoušeli jsme vydávat tiskové zprávy z jednání, ale nemělo to žádný úspěch. Naráželi jsme navíc i na to, že uvnitř Senátu není zájem prezentovat to, že se věnujeme evropské agendě, navenek. V souvislosti se zprávou, o které jsme mluvili, jsem hovořil s předsedou Senátu. Požádal jsem ho, aby zvážil, zda by nestálo za to roli českého Senátu, kterou sehrává při projednávání legislativy z EU, lidem více vysvětlovat. Veřejnost totiž opravdu netuší, co ten proces všechno obnáší.

Jak si nezájem veřejnosti vysvětlujete?
Často se říká, že pokud se nám něco nepodaří, může za to EU. Netvrdím, že je Brusel svatoušek a že připravuje jen samé bezchybné věci, ale domnívám se, že za většinu problémů si můžeme sami díky naší lidové tvořivosti. Často něco překroutíme, protože se do toho snažíme promítnout naše vlastní zájmy.

Zmiňoval jste, že máte problémy s prezentací evropských záležitostí i v rámci Senátu. Není kámen úrazu v tom, že české politiky EU nezajímá, a proto ani nemají zájem na tom komunikovat tuto agendu směrem k české veřejnosti?
Nevím, nedokážu posoudit, jaký vztah mají čeští politici k evropským záležitostem. Je ale pravdou, že větší zájem by si to určitě zasloužilo. A to platí i pro média, protože informace o tom, jak se který politik staví k evropské agendě, se k veřejnosti dostávají právě skrze ně. Největší problém proto podle mě spočívá v nezájmu českých médií o problematiku EU a také v tom, že prahnou jen po senzacích.

Vlády přicházejí a odcházejí, Senát však zůstává. Opomíjejí obrovský díl práce, který se skutečně odvádí, protože nejde jen o to vést efektivní dialog s Komisí, ale také o to vybavit naše zástupce na příslušná jednání relevantním a fundovaným stanoviskem horní komory. Média mají v tomto velký dluh.

Na mě to působí jako začarovaný kruh, média logicky sledují poptávku po informacích mezi veřejností, politici zase říkají, že média o EU neinformují, a média svalují vinu na to, že politici se o tom nechtějí bavit. To je popis stavu věci, ale co s tím?
Je nesmírná škoda, že jsme zredukovali diskusi o přínosech EU na to, kolik peněz nám z ní přijde. Bohužel platí, že peníze jsou až to první, i když já si myslím opak. Tímto přístupem nám unikají podstatné věci.

Kde vidíte příčiny?
Nelze říct, že by tu byla jedna nebo dvě příčiny. Je toho více. Skutečně jinou cestu nevidím, než v tom, že nebudeme házet špínu pouze na EU, ale pokud se ukáže, že jsme udělali chybu my, tak to přiznáme. Na druhou stranu musí platit, že když dojde k pochybení ne naší zásluhou, tak bychom o tom měli vést konstruktivní dialog s Komisí.

Autor: Lucie Bednárová

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Odkaz:

Děkujeme za podporu, které si nesmírně vážíme!

V únoru tohoto roku proběhla ustavující konference nově založené strany REPUBLIKA.
Kromě programových, resp. hodnotových, priorit jsme zdůrazňovali nutnost postavení pevných a stabilních základů a budování strany „od spodu“. Tzn. pevné zakotvení v regionech a vytvoření základní kostry v obcích a krajích tak, aby bylo na čem stavět a strana si po malých krůčcích budovala na politické scéně svou pozici a dlouhodobou perspektivu. Za 8 měsíců fungování strany jsme byli schopni zakotvit takřka ve všech krajích, se ctí připravit kampaň do eurovoleb a následně sestavit 17 samostatných kandidátek strany Republika do voleb komunálních. Zároveň se za naše programové, resp. hodnotové, priority postavilo 9 silných osobností, které přijaly nominaci za stranu Republika do senátních voleb.

Výsledky právě proběhlých voleb nám znovu připomenuly, že nás čeká mnoho mravenčí práce, která bude vyžadovat spoustu usílí, odhodlání a trpělivosti.

Strana Republika získala v komunálních volbách celkem 8 mandátů do zastupitelstev obcí – Písek (2), Brno – jih (2), Vítonice (1), Jesenice (1), Varnsdorf (1) a Zlobice (1).

Jako každý, kdo v něco věří a o něco usiluje, jsme doufali ve vyšší čísla. Nicméně se nevezeme na vlně pomíjející popularity, netěžíme ze zázemí etablovaných stran, volební úspěch si nekupujeme ani penězi ani na první pohled líbivými sliby.
Nabídli jsme naše myšlenky a vize, naše upřimné odhodlání a vůli bojovat, předložili jsme voličům naše základní hodnoty, o které se opírá náš program. Tím více si vážíme každého hlasu, který naši kandidáti napříč republikou dostali. Jsou to poctivé hlasy přemýšlejících lidí, na kterých může naše strana stavět. Jsou to přesně ty poctivé základy, které jsou nutné k tomu, abychom vybudovali něco stabilního a silného, co nebude pouze sezónní nebo moderní záležitostí, ale co poskytne bezpečnou, spolehlivou a dlouhotrvající záštitu občanům naší země.

 

Děkujeme za podporu, které si nesmírně vážíme!

  • Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.